Když ve větvích stromů
smějí se stovky hvězd,
nechám se ráda vést
vůní noci domů.
Mlčí dusné noci
i měsíc prý už spí.
Proč? Bůh možná to ví.
Má nás ve své moci.
Černá paní tak dí:
Neruš ten mír a klid.
Kéž lid ten rozkaz ctí.
Straší moc jejích gest.
Nedáš-li tichu žít,
krutý pak přijde trest.
No Comments, Comment or Ping
Reply to “Sonet”